Historie

V roce 1920 profesor Schulz založil Ústav pro technologii paliv, svítiv a vody na nově vzniklé Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství (VŠCHTI), která vznikla při reorganizaci pražské polytechniky jako jedna ze sedmi vysokých škol v rámci Českého vysokého učení technického.

V roce 1921 došlo k rozdělení tohoto ústavu na Ústav technologie paliv a svítiv a na Ústav technologie vody.

V roce 1952 došlo k vyčlenění Vysoké školy chemicko-technologického inženýrství ze svazku ČVUT. Vysoká škola byla rozdělena na tři fakulty. Fakultu anorganické technologie, Fakultu organické technologie a Fakultu potravinářské technologie.

V roce 1953 došlo k přejmenování VŠCHTI na dnešní název Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. V tomto roce také došlo k připojení Fakulty technologie paliv, která byla v roce 1959 přejmenována na Fakultu technologie paliv a vody. Na této fakultě byly vybudovány čtyři katedry: Katedra syntetických paliv, Katedra koksárenství a plynárenství, Katedra technologie páry a topení a Katedra technologie vody.

Katedra technologie páry a topení byla 1. 9. 1954 přejmenována na Katedru tepelné techniky a jejím vedením pověřen Prof. Dr. Ing. František Karas, DrSc., přední odborník a znalec technologické praxe. Prvními asistenty byli Ing. Miroslav Očenášek, Ing. Jaroslav Eliášek a Ing. Josef Pelikán.

Katedra tepelné techniky zajišťovala výuku předmětů „Tepelná technika“ pro studenty všech fakult VŠCHT Praha. Dále pak předmět „Technologie páry“ pro studenty specializace „Technologie vody“. Katedra také zajišťovala výuku na strojní fakultě ČVUT předmětem „Úprava vody pro parní kotle“. Vlastní specializaci katedra nezajišťovala. Od vzniku Katedry tepelné techniky až do roku 1965 byly na katedře vypracovány diplomové práce několika posluchačů specializace „Technologie vody“ se zaměřením témat na energetiku, které byly ovšem obhájeny v rámci specializace „Technologie vody“.

Od roku 1966 posluchači studují podle vlastního studijního programu a diplomové práce obhajují před komisí pro zaměření „Energetika“. Prvními absolventy Katedry tepelné techniky byli v roce 1966 Ing. Jaromír Berger, Ing. Jaroslav Cvejn, Ing. Zdeněk Hradil, Ing. Josef Kočica, Ing. František Mencl a Ing. Petr Píchal.

Ohlas a význam činnosti katedry byl oceněn a zdůrazněn požadavkem tehdejší Hlavní správy energetiky na výchovu specializovaných chemických inženýrů pro potřeby energetiky. Katedra tepelné techniky získala akreditaci pro studijní zaměření „Energetika“ realizované v rámci studijního oboru „Chemické a energetické zpracování paliv“. Současně se získáním akreditace byla Katedra tepelné techniky přejmenována v roce 1986 na Katedru energetiky.

V roce 1991 došlo k rozšíření studijních oborů a také ke změně názvu fakulty na Fakultu technologie ochrany prostředí. V témže roce byla Katedra energetiky přejmenována na současný Ústav energetiky.