Switch to English
VŠCHT PrahaFTOPÚstav energetiky O ústavu Historie ústavu

Historie ústavu

27. 10. 2026 -

V roce 1920 profesor Schulz založil Ústav pro technologii paliv, svítiv a vody na nově vzniklé Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství (VŠCHTI), která vznikla při reorganizaci pražské polytechniky jako jedna ze sedmi vysokých škol v rámci Českého vysokého učení technického.

V roce 1921 došlo k rozdělení tohoto ústavu na Ústav technologie paliv a svítiv a na Ústav technologie vody.

V roce 1952 došlo k vyčlenění Vysoké školy chemicko-technologického inženýrství ze svazku ČVUT. Vysoká škola byla rozdělena na tři fakulty. Fakultu anorganické technologie, Fakultu organické technologie a Fakultu potravinářské technologie.

V roce 1953 došlo k přejmenování VŠCHTI na dnešní název Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. V tomto roce také došlo k připojení Fakulty technologie paliv, která byla v roce 1959 přejmenována na Fakultu technologie paliv a vody. Na této fakultě byly vybudovány čtyři katedry: Katedra syntetických paliv, Katedra koksárenství a plynárenství, Katedra technologie páry a topení a Katedra technologie vody.

Katedra technologie páry a topení byla 1. 9. 1954 přejmenována na Katedru tepelné techniky  a jejím vedením pověřen Prof. Dr. Ing. František Karas, DrSc., přední odborník a znalec technologické praxe. Prvními asistenty byli Ing. Miroslav Očenášek, Ing. Jaroslav Eliášek a Ing. Josef Pelikán.

◳ hist_fotoktt (png) → (originál)

historické foto: horní řada z leva - Ing. Očenášek;  Ing. Včelák;  J. Holub;  doc. Panáček; doc. Vošta;  Ing. Talášek; dolní řada z leva - E.Truxová; prof. Karas; prof. Eliášek;  prof. Pelikán

Katedra tepelné techniky zajišťovala výuku předmětů „Tepelná technika“ pro studenty všech fakult VŠCHT Praha. Dále pak předmět „Technologie páry“ pro studenty specializace „Technologie vody“. Katedra také zajišťovala výuku na strojní fakultě ČVUT předmětem „Úprava vody pro parní kotle“. Vlastní specializaci katedra nezajišťovala. Od vzniku Katedry tepelné techniky až do roku 1965 byly na katedře vypracovány diplomové práce několika posluchačů specializace „Technologie vody“ se zaměřením témat na energetiku, které byly ovšem obhájeny v rámci specializace „Technologie vody“.

Od roku 1966 posluchači studují podle vlastního studijního programu a diplomové práce obhajují před komisí pro zaměření „Energetika“. Prvními absolventy Katedry tepelné techniky byli v roce 1966 Ing. Jaromír Berger, Ing. Jaroslav Cvejn, Ing. Zdeněk Hradil, Ing. Josef Kočica, Ing. František Mencl a Ing. Petr Píchal.

Ohlas a význam činnosti katedry byl oceněn a zdůrazněn požadavkem tehdejší Hlavní správy energetiky na výchovu specializovaných chemických inženýrů pro potřeby energetiky. Katedra tepelné techniky získala akreditaci pro studijní zaměření „Energetika“ realizované v rámci studijního oboru „Chemické a energetické zpracování paliv“. Současně se získáním akreditace byla Katedra tepelné techniky přejmenována v roce 1986 na Katedru energetiky.

V roce 1991 došlo k rozšíření studijních oborů a také ke změně názvu fakulty na Fakultu technologie ochrany prostředí. V témže roce byla Katedra energetiky přejmenována na současný Ústav energetiky.

Ústav od roku 1994 pořádal odbornou mezinárovní konferenci Chemie energetických okruhů (CHEO), ta je od roku 2023 transormována do oborného semináře Energochemie & CHEO. 

v minulosti na ústavu působili:

prof. Ing. František Karas, DrSc. (1953 - 1966); prof. Ing. Jaroslav Eliášek, DrSc.  (1953 - 1990); Ing. Miroslav Očenášek, CSc.  (1953 - 1993); prof. Ing. Josef Pelikán, CSc. (1953 - 2000); doc. Ing. František Panáček, CSc. (1961 - 2001); doc. Ing. Jan Vošta, CSc.  (1962 - 2016); Ing. Josef Kočica (1966 - 2011); prof. Ing. Zdeněk Matějka, CSc. (1972 - 2006); Milan Smrž  (1974 - 1993); Jaroslav Holub ( do roku 1990); Ing. Ladislav Včelák, CSc. (1975 - 1995); Ing. Vít Hlucháň, CSc. (1979 - 1991); Emílie Truxová (do roku 1981); Miroslav Rosa (do roku 1990); Oldřich Dvořák (do roku  1998); Eva Kroutilová (1981 - 1997); Ing. Vladimír Talášek, CSc. (1990 - 1993); Oldřich Plášil (1990 - 2010); Ing. Radek Novotný, Ph.D. (2000 - 2010); Ing. Pavel Hübner, CSc. (2004 - 2006); Naděžda Borovičková (1998 - 2014); Ing. Miroslava Novotná, CSc. (1990 - 2021); Ing. Kryštof Dobrovolný (2019 - 2022); Ing. David Bouška (1996 - 2023); Ing. Ivo Jiříček, CSc.  (1990 - 2025)

 
 
prof. Ing. František KARAS, DrCs. (*1896 - †1966)

prof. Ing. František KARAS, DrCs. (*1896 - †1966)

1954 - 1966  vedoucí Katedry tepelné techniky

1953 – 1955  prorektor pro věci vědecké

1955 – 1956  děkan Fakulty technologie paliv a vody

1957 – 1958  prorektor pro vědu a výzkum

1958 – 1959  prorektor pro vědecko-výzkumnou činnost

 

Narozen v roce 1896 v Sušici. 

Absolvoval reálné gymnázium v Sušici a Fakultu chemicko-technologického inženýrství ČVUT v Praze. Působil jako chemik v elektrárně v Holešovicích a poté jako ředitel Výzkumného ústavu energetického v Praze. V roce 1953 obdržel titul doktora věd a v témže roce byl ustanoven profesorem pro obor „Tepelná technika“. V roce 1954 byl pověřen vedením Katedry tepelné techniky. Osobou profesora Karase byl předznamenán celý vývoj této katedry: šlo o význačného odborníka z praxe, který však byl stále v tvůrčím a pracovním kontaktu zejména s profesorem Schulzem a později pak s profesorem Landou.

Byl jedním z prvních chemiků v energetice, kde řešil problémy spojené s provozem velkých energetických zařízení: otázky stárnutí izolačních a turbinových olejů, výstavba eventuálně modernizace úpraven vody pro napájení parních kotlů, kontrola provozů kotelen, protikorozní ochrana teplárenských sítí atd.

 
prof. Ing. Jaroslav ELIÁŠEK, DrSc.(*1924 - †1995)

prof. Ing. Jaroslav ELIÁŠEK, DrSc.(*1924 - †1995)

1966 - 1986  vedoucí Katedry tepelné techniky

1964 – 1969 proděkan FTPV

1969 – 1973 děkan FTPV

 

V roce 1982 mu byla udělena medaile prof. Ferdinanda Schulze.

 

Narozen v roce 1924 v Českém Krumlově.

Absolvoval vyšší průmyslovou školu chemickou v Praze a Fakultu chemicko-technologického inženýrství ČVUT v Praze. Poté působil několik let v průmyslu a po obhájení kandidátské disertační práce se stal odborným asistentem na Katedře tepelné techniky a od roku 1966 se stal jejím vedoucím. Po obhájení habilitační práce v roce 1962 byl jmenován docentem pro obor „Tepelná technika“. V roce 1978 obdržel titul doktora věd na základě obhájení doktorské disertační práce na téma „Kinetika výměny iontů“. V roce 1979 byl ustanoven profesorem pro obor „Tepelná technika“.

 
doc. Ing. Jan VOŠTA, CSc. (*1940-†2016)

doc. Ing. Jan VOŠTA, CSc. (*1940-†2016)

1986 - 1991  vedoucí Katedry energetiky

1991 - 1997 vedoucí Ústavu energetiky

2002 - 2005 vedoucí Ústavu energetiky

 

V roce 1973 mu byla udělena cena Emila Votočka.

 

Narozen v roce 1940 v Táboře.

Absolvoval reálné gymnázium v Táboře a Fakultu technologie paliv a vody VŠCHT v Praze. Po absolutoriu v roce 1962 nastoupil jako vědecký aspirant a obhájil kandidátskou disertační práci na téma „Příspěvek k hodnocení mořících inhibitorů“ v roce 1965. V roce 1978 obhájil habilitační práci s názvem „Studium inhibitorů koroze pro moření parních generátorů“ a téhož roku byl jmenován docentem pro obor „Tepelná technika“.

 
prof. Ing. Zdeněk MATĚJKA, CSc. (*1937-†2006)

prof. Ing. Zdeněk MATĚJKA, CSc. (*1937-†2006)

1997 - 2002  vedoucí Ústavu energetiky

 

V roce 2003 mu byla udělena medaile prof. Ferdinanda Schulze.

 

Narozen v roce 1937 v Teplicích.

Maturoval na 12-ti leté škole v Praze-Vršovicích. Studoval na Fakultě technologie paliv a vody VŠCHT v Praze, na Katedře technologie vody, zaměření energetika. V letech 1960-1972 byl zaměstnán v ČKD Dukla, n. p., v roce 1967 obhájil kandidátskou disertační práci na téma „Kontinuální příprava ultra-čisté vody deionizací“. V roce 1972 nastoupil jako odborný asistent na Katedru energetiky. V roce 1990 obhájil habilitační práci „Uplatnění ionexů při ochraně životního prostředí“ (docent pro obor Technologie vody). V roce 2000 byl jmenován profesorem pro obor „Chemie a technologie životního prostředí“.

Jeho vědecká a výzkumná činnost byla zaměřena na teorii a využití iontové výměny a sorpčních procesů, v poslední době též membránových postupů a to převážně v oblasti úpravy průmyslových vod pro energetiku a v oblasti úpravy vody (pitné, odpadní) v rámci ochrany životního prostředí.